Dominika na cestě Japonskem: sláva, tajfuny i ukradené kalhotky

Všude je čisto, všichni se usmívají, všechno je do detailu promyšlené. Japonsko se zdá moc dokonalé na to, aby mohlo být dobrodružné. Dominika Gawliczková (27), autorka úspěšného cestopisu o sólo cestě na motorce Jižní Amerikou, však během více než půl roku své další motocyklové výpravy zjistila, že realita je mnohem divočejší. Nyní se chystá své zážitky přetavit do turné přednášek po Česku a další knihy. Bude vyprávět o ukradených kalhotkách, otřesu mozku, rozhovorech pro největší noviny světa a jednu z největších japonských televizí, horkých pramenech plných nahých babiček, tajfunech, lesech, raketách, automatech, kravatách, krabech, králících, karaoke i o rybím spermatu. Více než kterákoliv předchozí cesta je tato o lidech, přátelství i pokrytectví. 

Když se Dominika vydala na cestu na motorce přes Japonsko, netušila, kolik pozornosti vyvolá. Měl jí napovědět už samotný start, kdy se shodou mnoha náhod ocitla z obrovského Tokia v malém městečku Tokigawa, jehož starosta pro ni uspořádal slavnostní start a lidé z celého města dali dohromady sbírku na její podporu. 

Hned od prvních kilometrů se utvrdila, že o dobrodružství nebude nouze ani v zemi, kde ho člověk příliš nečeká. Od sesuvů půdy přes náhlý příchod zimy po četné tajfuny. Jeden takový uvěznil Dominiku i s motorkou na malém ostrově spolu s celým japonským kosmickým centrem. Ostrovů projela spisovatelka mnoho, a čím dále byla od hlavního města, tím odlišnější pohled na Japonsko se jí otevíral a tím podivnější jídla končila na jejím talíři. Vyzkoušela nespočet delikates od syrového mořského ježka přes syrové chobotnice, olihně až po syrové kuře či mlíčí.

Než se vůbec stačila rozkoukat, začala se o ni zajímat japonská média a záhy poskytla rozhovory největším novinám světa, které překvapivě sídlí právě v Japonsku. Netrvalo dlouho a zaujala i jednu z hlavních japonských televizí, která o ní sestříhala dlouhou reportáž do ranního vysílání, což je zážitek, kterým se může v Česku pochlubit málokdo. Spisovatelka si stále není jistá, jestli podivnější bylo celodenní natáčení, kdy ji štáb sledoval na každém kroku, nebo samotná reportáž plná barev, zvuků a extatických moderátorů. 

Lavina zájmu japonských médií způsobila, že ji začali poznávat lidé na ulici. Ale ať už Dominiku Japonci poznávali, nebo ne, opakovaně ji překvapovali svou pohostinností, štědrostí, a především v na první pohled chladném Japonsku nečekanou vřelostí. Spolu s množstvím pověstných japonských vizitek dostávala dary, jídlo i celé nákupy. S přibývajícím množstvím japonských fanoušků a japonských znaků na jejím instagramu měla pocit, že jí celá zem nabízí přenocování i pomoc.

Díky tomu se přesvědčila, že japonské večírky s karaoke mohou být pořádně divoké, když následkem jedné takové party skončila s otřesem mozku.

Ne všechno bylo ale krásné, pozitivní, a i přes komplikace veselé. Stále silněji na povrch vyplouvaly stinné stránky země vycházejícího slunce, počínaje nerovnocenným postavením žen přes konformitu po odcizení a pokrytectví.

Cesta kolem neuvěřitelného Japonska vedla z Tokia do Tokia. Trvala 7 měsíců, měřila 9 531 kilometrů a skončila stejně nečekaně, jako začala. Po slavnostním startu v malém městečku cestovatelku se všemi poctami a vyvěšenou českou a japonskou vlajkou v cíli uvítalo vedení společnosti Honda, na jejíž motorce jela. 

O zážitky se se svými fanoušky spisovatelka dělila na facebookové stránce Dominika na cestě. Své zkušenosti se chystá přetavit do nové knihy Dominika na cestě Japonskem, jíž naváže na cestopis z Jižní Ameriky, který se stal v Česku bestsellerem ve své kategorii. Od února se také vydá na přednáškovou tour po Česku.